Čím podpořit vývoj dětských nohou (2. část)

2. část

Co dětským nohám neprospívá?

• Těsné oblečení

Krátké nebo příliš těsné ponožky nebo ťapky overalů omezují pohyb chodidel a prstíků. Samozřejmě to platí i pro kojenecké botičky nebo návleky, které mají zajistit, aby si dítě nesundávalo ponožky! Pevné kalhoty (například džíny) mohou zase omezovat pohyb v kyčlích, a tím i celých dolních končetin.

• Vodění za ruce

Rodiče, kteří vodí ještě nechodící děti za ruce, aby dříve chodily, dosáhnou spíš opačného efektu. Nejlepší je počkat, až dítě udělá první kroky ve volném prostoru samo. Při vodění za ruce se mění přirozené postavení těla, hrudník je tažen vzhůru, záda jsou prohnutá, břišní svaly nepracují správně a ani nohy, které nejsou zatím na chůzi připraveny, nebudou ve přirozeném postavení. Proto se voděním za ruce samostatná chůze oddaluje a většina voděných dětí sama chodí později než ty, které začaly chodit samostatně.

• Postroje nebo kšíry na učení chůze

Postroji na učení chůze svému děťátku také nepomůžete. Buď se do nich děti opět upevňují za rozkrok nebo za hrudník. Pokud je dítě vytahováno za jakoukoliv část těla směrem vzhůru, dochází ke změně stereotypu chůze a neideálnímu zapojení trupových svalů i svalů nohou. Přirozenou samostatnou chůzi tedy spíše narušují a brzdí. Dalším faktorem je pak to, že dítě má jistotu, že ho někdo drží a že nespadne. Do budoucna pak může mít potíže s přirozenými ochrannými mechanismy při pádech. Batole se učí nejen chodit, ale také dobře padat ????.

• Chodítka

Chodítka, ve kterých dítě visí za rozkrok, a navíc v nich často nedosáhne na zem tak, aby mohlo položit celá chodidla, výrazně narušují stereotyp chůze i postavení dolních končetin. Dítě v těchto chodítkách nechodí, ale spíše se odráží. A to hlavně přes špičky a vnitřní hrany chodidel. Zároveň v nich nepracují trupové svaly, tak jak by měly. Chodítko rozvoji chůze nepomáhá, ale naopak mu škodí!

• Aktivní chodítka (chodítka, která dítě tlačí před sebou)

Ani tato chodítka nejsou vhodná pro děti, které dosud samostatně nechodí ve volném prostoru. Děti se o ně opírají, často je spíše dohání a vlají za nimi. Tím dochází ke změně těžiště těla a prohloubení bederní lordózy (vyšpulení bříška a zadečku). Navíc i u těchto chodítek mají děti tendenci více zatěžovat vnitřní hrany chodidel, což podporuje postavení kotníků i kolen do „X“.

• Odrážedla

Na širokých a nízkých odrážedlech (různá autíčka apod.) jsou kyčle v neideální pozici (vnitřní rotaci). Často při jízdě na nich vidíme také odrážení přes vnitřní hrany chodidel. Ani pro trupové svaly nejsou tato odrážedla vhodná, protože jsou stabilní a nenutí dítě udržovat rovnováhu. Pokud je dítě zvyklé odrážet se od oběma nohama, bude docházet k prohýbání v bedrech a tím i k jejich přetěžování. Podobná situace je také u oblíbených plastových motorek.

Vhodnou alternativou jsou kola bez šlapek, na kterých děti zvládnou jezdit přibližně od dvou až dvou a půl let. Mají úzký rám, což je lepší pro postavení kyčlí, a jen jedno zadní kolo. Dítě na nich musí balancovat a tím se lépe zapojují svaly trupu. I u nich je důležité nastavení správné výšky sedla.