DĚTI V POHYBU (1. část) – kojenci a batolata

To, že se celá naše společnost včetně dětí málo hýbe je skutečnost dnes známá asi každému. Také důsledky, které z nedostatku pohybu plynou, dokáže vyjmenovat již dítě na prvním stupni základní školy. Nicméně situace se přes všechna upozornění a varování odborníků nelepší, spíše naopak. Bohužel ke zhoršení tohoto stavu v mnoha rodinách přispěla také pandemie COVID-19, která děti upoutala v rámci distanční výuky k počítačům a tabletům a sebrala jim možnost dovádět se svými vrstevníky.

Co tedy můžeme jako rodiče již v počátcích vývoje dítěte udělat pro to, aby si naše děti vybudovaly k pohybu zdravý vztah?

Kojenci (do 1 roku)

Jestliže máme začít od začátku, je důležité si uvědomit, že základní stavební kameny motoriky se budují již v prvních týdnech a měsících života. Právě první rok dítěte je zásadní pro to, jak dobře se dítě a později i dospělý bude hýbat. Z tohoto důvodu bychom neměli ani u kojenců přehlížet pohybové nedostatky, ale včas je řešit s odborníky. Pokud si dítě neprojde dobře raným vývojem, může mít později potíže například s obratností a pohybu se bude vyhýbat, protože se bude oproti svým vrstevníkům cítit jako "nešika".

Víte, že třeba to, jak dítěti půjde ve škole psaní, záleží i na tom, jestli v kojeneckém věku lezlo po čtyřech?

Batolata (1-3 roky)

Zdravé batole opravdu není třeba k pohybu nutit. Pohyb zásobuje mozek dítěte potřebnými podněty a nadšení z objevování dalších dovedností je tak veliké, že dítě bude stále dokola zkoušet a trénovat vše nové. Dnes se mnoho rodičů i těch nejmenších ohání termínem hyperaktivita a stěžují si, že jejich potomek neposedí. Jenže ono je normální, že batole „neposedí“. A měli bychom za to být rádi, byť je to pro nás jako rodiče mnohdy náročné. Děti v tomto věku udrží pozornost pouze v řádech minut a tomu musíme přizpůsobovat i plánování aktivit.

Batolata zkrátka potřebují pohyb, prostor k trénování nových dovedností a také naši důvěru, že to zvládnou. Je to období, kdy se děti neohroženě hrnou na skluzavku, šplhají doma na otáčecí židli a vylezou na všechny schody. Rodiče často reagují tím, že je okřikují a podobné aktivity jim zakazují. Je to pochopitelné, protože každý rodič se o své dítě bojí. Zároveň je ale potřeba si uvědomit, že tím dítě objevuje možnosti svého těla, zkouší, kde jsou hranice a také si buduje sebedůvěru a sebevědomí. Není snadné najít rovnováhu mezi bezpečím a zbytečným omezováním dítěte. Ale je potřeba si uvědomit, že neúspěchy a pády k dětskému věku patří. Je samozřejmě důležité ohlídat, aby neměly vážné následky.

Takže ideální je, batoleti zajistit bezpečné prostředí, ale jinak ho v množství pohybu ani ve zkoušení nových dovedností neomezovat. Ze zkušeností, které v tomto věku získá, bude čerpat celý život.

Dítě se učí nápodobou. Proto mu přijde přirozené a normální to, co vidělo doma u rodičů, prarodičů nebo sourozenců. Neznamená to, že musíme být všichni velcí sportovci, abychom měli zdravé děti. Je to spíše o tom, nevyhýbat se pohybu a zařadit ho jako běžný způsob trávení volného času. Ať už jde o procházky, projížďky na kole nebo třeba o to vyjít schody místo jízdy výtahem.

Tipy fyzioterapeuta:

• Zkuste své procházky zpestřit dítěti různými úkoly, jako je chůze po čáře (třeba obrubník, prasklina na chodníku nebo jinak barevné dlažební kostky), přeskakování větve nebo hod šiškou či kamínkem na cíl.
• Za hezkého počasí a v bezpečném prostředí zujte s dětmi boty a zkuste vnímat povrch, po kterém chodíte. Hebký mech, teplý písek nebo i chladné oblázky příjemně osvěží nejen dětské nohy.
• Pestré prostředí můžete dětem vytvořit i doma. Lze pořídit třeba ortopedické puzzle, trojúhelník Piklerové, žebřiny nebo velký míč, a i doma se mohou děti krásně vyřádit.